Není to tak dávno, kdy internet byl sice pro marketing perspektivní komunikační kanál, ale výdaje do něj se procentuálně velmi podobaly úrokům v našich bankách. Bylo to hlavně tím, že ještě před dvěma roky to fungovalo na zbytkové bázi. Vypotil se klasický mediamix a když něco zbylo, dokoupilo se pár bannerů, aby se neřeklo, že se to nezkusilo. Od té doby se ale hodně změnilo a to za poměrně krátkou dobu. Najednou je tu situace, kdy to internet začíná klasickým médiím pomalu nandávat.

Ve staré dobré Anglii totiž, za první pololetí letošního roku, získal 23,5% reklamních investic, zatímco televize 21,9%. No vidíte a už je to tady, neuvěřitelné se stalo skutkem. Nakonec se není čemu divit, on-line reklama je měřitelná a má přímý vztah k návštěvnosti firemních stránek a e-shopů, takže je blíže k prodeji a zákazníkovi, což právě teď marketéři oceňují. A televize? Pobavil mě jeden výzkum pozornosti věnované televizní reklamě, stálo tam, že jak zazní reklamní znělka, skoro půlka diváků uteče a víc jak třetina přepne. Hrůza, vy se hádáte, aby vám pořádně nasvítili ten váš produkt, přesvědčujete režiséra důrazně o své pravdě, zaplatíte pěkný balík a když je to konečně venku, tak všichni zdrhnou. Ale už jsem , díky tomu, pochopil, proč je televizní reklama tak nahlas. Je to proto, aby alespoň ta audio část byla slyšet až na záchod. Spotřebitel až uvidí název výrobku na místě prodeje, vzpomene si na ty krásné chvíle a koupí.

Nicméně nechci si utahovat z televizní reklamy, ani to celé není o boji dvou nesmiřitelných světů. Digitální televize nám časem umožní přepínat se na internet, využívat aplikací typu bankingu a e-shoppingu a reklama bude konečně opravdu interaktivní. Pak si možná s údivem vzpomeneme na dobu, kdy nám zvuk po reklamní znělce sfoukával popcorn ze stolu.