04/12: Zombíci a faktor strachu
Kategorie: Nové trendy
Autor: Petr Frey
Tak jsem si tuhle říkal, že když si Oliverio Toscani myslí, že reklama je navoněná zdechlina a Sergyo Zyman zase říká, že tak jak jsme ji znali, je vlastně mrtvá, musí to být někde znát. Zkoušel jsem nenápadně očichat televizor při reklamním brejku, ale žádný závan hniloby jsem neucítil. Navíc mě zmátl kolega Václavek, který všude v marketingovém tisku psal, že nějaká linka je už dávno mrtvá, ale tu jsem ani nehledal, protože taky napsal , že už vlastně dávno neexistuje.
Nedávno jsem byl zase na konferenci, kde také všichni říkali, že něco je už dávno mrtvé a nedá se s tím do budoucna počítat. Tvářil jsem se tedy celou dobu pietně, abych se nedotkl případných pozůstalých, ale oni byli pak všichni u rautových stolů zas veselí, jak se na správnou pohřební hostinu sluší.
Také jsem dospěl k názoru, že vlastně veškerá edukace lidí kolem marketingu je nanic. Britský výzkum mezi 100 seniorními pracovníky marketingu ukázal, že jediné co je přiměje použít v kampani digitální média je faktor strachu. 74% jich navíc uvedlo, že do kreativnější kampaně se letos pustili jen z obav, že je předčí konkurence. Tak to mám o čem přemýšlet, dělám to špatně, už je nebudu o nových trendech vzdělávat, budu je strašit a to bude mé předsevzetí k nadcházejícímu roku.
Nicméně mé podezření, že na deklarované mrtvolnosti reklamy něco musí být, se postupně přeneslo na některé její nositele. Přeci, když je něco někdy mrtvé a někdy zas ne, musí v tom mít prsty zombie. Začal jsem tedy nenápadně pozorovat pracovníky reklamních agentur. Na wikipedii jsem našel tyto charakteristické znaky. Živí mrtví. Bytosti z mrtvých těl v nichž jsou démoni jako nástroje zla a chuti po ničení a požírání živých. A pak ještě-pojem zombie se odvozuje od kultu voodoo, ve kterém označuje úplně zotročenou osobu nejčastěji pod vlivem omamných látek, slepě či nevědomě vykonávající příkazy jiného člověka, který ji ovládá. Docela jsem se zděsil, vždyť to vlastně sedí. Ale pak jsem si zas říkal, tohle nám živým nepomůže, někdy je totiž dost těžké je rozeznat, dokážou svou mrtvolnost lety praxe dobře maskovat, ale přišel jsem na trik. Je to vlastně jednoduché, oživnou vždycky, když se začne mluvit o rozpočtu.
Nedávno jsem byl zase na konferenci, kde také všichni říkali, že něco je už dávno mrtvé a nedá se s tím do budoucna počítat. Tvářil jsem se tedy celou dobu pietně, abych se nedotkl případných pozůstalých, ale oni byli pak všichni u rautových stolů zas veselí, jak se na správnou pohřební hostinu sluší.
Také jsem dospěl k názoru, že vlastně veškerá edukace lidí kolem marketingu je nanic. Britský výzkum mezi 100 seniorními pracovníky marketingu ukázal, že jediné co je přiměje použít v kampani digitální média je faktor strachu. 74% jich navíc uvedlo, že do kreativnější kampaně se letos pustili jen z obav, že je předčí konkurence. Tak to mám o čem přemýšlet, dělám to špatně, už je nebudu o nových trendech vzdělávat, budu je strašit a to bude mé předsevzetí k nadcházejícímu roku.
Nicméně mé podezření, že na deklarované mrtvolnosti reklamy něco musí být, se postupně přeneslo na některé její nositele. Přeci, když je něco někdy mrtvé a někdy zas ne, musí v tom mít prsty zombie. Začal jsem tedy nenápadně pozorovat pracovníky reklamních agentur. Na wikipedii jsem našel tyto charakteristické znaky. Živí mrtví. Bytosti z mrtvých těl v nichž jsou démoni jako nástroje zla a chuti po ničení a požírání živých. A pak ještě-pojem zombie se odvozuje od kultu voodoo, ve kterém označuje úplně zotročenou osobu nejčastěji pod vlivem omamných látek, slepě či nevědomě vykonávající příkazy jiného člověka, který ji ovládá. Docela jsem se zděsil, vždyť to vlastně sedí. Ale pak jsem si zas říkal, tohle nám živým nepomůže, někdy je totiž dost těžké je rozeznat, dokážou svou mrtvolnost lety praxe dobře maskovat, ale přišel jsem na trik. Je to vlastně jednoduché, oživnou vždycky, když se začne mluvit o rozpočtu.





Tomáš Hrivnák wrote: